Nebezpečné známosti francouzského romanopisce 18. století Choderlose de Laclos se do cyklu Čtení pod dekou pěkně hodí už svým názvem. V tomto epistolárním románu (první vydání pochází z roku 1782) se odvíjejí intriky dvou libertinů - markýzy de Merteuil a vikomta de Valmont, které spojuje bývalý milenecký vztah a potřeba pomsty.
Markýza de Merteuil se mstí svému zrádnému milenci, hraběti de Gercourt, a vikomt de Valmont zase paní de Volanges, která před ním varovala prezidentovou de Tourvel, o niž usiluje. Přímou obětí intriky se však stává dcera paní de Volanges Cecílie, jíž je bývalý markýzin milenec Gercourt určen za muže. Valmont, nástroj markýziny pomsty, uvítá příležitost k vyrovnání účtu s paní de Volanges a její dceru Cecílii ještě před chystanou svatbou svede. Mezi oběma intrikány dochází ke konfliktu v okamžiku, kdy markýza přikazuje Valmontovi ukončit nečekaně upřímný citový vztah k ctnostné prezidentové. Intriky vycházejí najevo, Valmont je zabit v souboji se ctitelem Cecílie, rytířem Danecym, Cecílie odchází do kláštera a veřejně zostuzená markýza, náhle stižena božím trestem (je zohyzděna neštovicemi a v prohraném dědickém sporu zbavena majetku), prchá do neznáma s klenoty, které jí nepatří.
Choderlos de Laclos demonstruje a demaskuje pravidla hry aristokratických libertinů 18. století, k nimž patřila volba co nejobtížněji dosažitelné oběti, její plánovité dobývání, svedení a následný rozchod, případně společenské znemožnění zveřejněním důkazů. Laclos mystifikoval čtenáře dobově obvyklým tvrzením, že Nebezpečné známosti jsou sbírkou skutečných dopisů, což mělo zvýšit věrohodnost celého příběhu. Tehdejší aristokracie jeho román vnímala jako útok proti předrevolučnímu režimu. Ještě v průběhu 19. století měla četba tohoto románu příchuť skandálu!
Laclosovy Nebezpečné známosti měly v češtině vyjít poprvé roku 1914, ale výbor v překladu Karla Šafáře (pod názvem Nebezpečné poměry) byl zabaven úřady. První vydaný český převod knihy (šlo rovněž o výbor, tentokrát pod názvem Nebezpečná přátelství) vyšel pak o pouhý rok později v překladu Kamila Grunda, v letech 1928-1929 vydal svůj překlad S. K. Neumann.
Moderní český překlad z pera Dagmar Steinové je až z roku 1968.
Choderlos de Laclos. Čteme na pokračování z románu francouzského autora. Překlad Dagmar Steinová. Připravila Zina Borůvková. Hudební dramaturg Jiří Váchal. Na cembalo improvizuje František Xaver Thuri. Režie Petr Adler.
Čteme na pokračování z románu francouzského autora. Z překladu Dagmar Steinové připravila Zina Borůvková.
Účinkují Daniela Kolářová, Pavel Soukup, Věra Galatíková, Zlata Adamovská a Josef Velda.
V roce 1990 natočil režisér Petr Adler (10x29 min).
VELKÝ COVER:
Žádné komentáře:
Okomentovat