Zážitek nad něčím již jednou prožitým se přihodil mladému Miroslavu Horníčkovi v jeho sedmnácti letech. Setkal se s verši francouzského básníka Fréderica Mistrala a jako by se jimi vrátil do krajiny, kterou důvěrně znal zatím pouze ze svých snů, do jižní Francie, do Provence.
O tomto kraji si od dětství sbíral veškeré zmínky, kreslil mapky, zapisoval záznamy. Horníček o své zvláštní zálibě píše: Opisoval jsem si s pocity někoho, kdo se dozvídá o svém rodišti, které nikdy nepoznal a který s dychtivostí rodáka chce vědět co nejvíc, ne-li vše. Verše Fréderica Mistrala, zhudebněné bratry Traxlery na této nahrávce doprovázejí četbu Horníčkových fiktivních dopisů, adresovaných hrdinům jeho milovaného kraje.
Literární postavě z románu Alfonse Daudeta -- Tartarinovi z Tarasconu, skutečnému d' Artagnanovi, předobrazu pozdějšího čtvrtého mušketýra, básníku Frédericu Mistralovi, neznámým trubadúrům a slavnému herci Gérardu Philipovi. Dopisy napsal již čtyřicetiletý Horníček pod modrým nebem Provence, za zvuku cikád, v okamžiku, kdy se mu splnil jeho životní sen a on jako by se vrátil tam, kde mu bylo skutečně dobře.
Jsou věci rozumem pochopitelné a naopak věci, před kterými, jak se říká, rozum zůstává stát. Pochopit lze například splachovadlo. Nepochopitelná je láska nějakého člověka k zemi, kterou nikdy neviděl. Ostatně i tady hraje rozum různou roli, protože i rozumy jsou různé — některé chápavější a jiné skoro zbytečné. Nechtějte například ode mne, abych vám vysvětlil splachovadlo. Natožpak, abych vám zdůvodnil svou léta již trvající lásku k jedné zemi a navíc pak k jednomu kraji této země. Sám sobě jsem se tu snažil leccos zdůvodnit a osvětlit, hledal jsem příčiny a zárodky příčin, chtěl jsem znát alespoň jediný z důvodů, kterých jsem tušil několik, ale marně.
Začalo to, myslím, kolem mých sedmnácti let. Začalo to tím, že jsem si opisoval všechno, co kde bylo psáno o Provenci, včetně strohých zeměpisných popisů. Opisoval jsem si s pocity někoho, kdo se dozvídá o svém rodišti, které nikdy nepoznal a který s dychtivostí rodáka chce vědět co nejvíc, ne-li vše. A když jsem dostal do ruky Mistralovy verše, když jsem je poprvé četl, byl to zážitek jednou již poznaného, jednou již prožitého. Zážitek, který mívám například nad Karlem Jaromírem Erbenem.
Nevím, jak se tančila farandola; a právě tak nevím, jak se přede len. Ale kdykoli čtu Erbenovy verše o mraze, který v okna duje, a o dívkách, které předou len, jsem náhle obklopen věcmi jakoby důvěrně známými a blízkými. Jsem doma v té světnici, v tom teple u kamen, jsem doma v té básni. A právě tento pocit „být doma“, pocit nezaměnitelný pocitem jiným se mi vrací při všem, co čtu, co poznávám o kraji zvaném Provence. Začalo to kolem mého sedmnáctého roku. A když jsem jel poprvé do Provence, bylo mi čtyřicet. Od té doby jsem tam byl ještě dvakrát. Je mi tam dobře, jsem tam doma jako v básni, jako v dětství, jako tam, kde doma vskutku jsem, jako na lukách a u rybníků mého rodiště. Chtěl jsem poděkovat několika osobám, které mne na těchto cestách (a dávno před nimi) provázely. Tak vznikly tyto listy. Měl jsem štěstí, že jsem je mohl psát na jedné stráni toho kouzelného kraje, pod modrým nebem bez mráčku a doprovázen cikádami. Můj domov je ovšem tady. Ale tam bych se chtěl občas vracet. A sem vždycky.
Miroslav Horníček
Tracklist:
1. Hudební úvod
2. Dopis d´Artagnanovi
3. Koráb - píseň
4. Malá úvaha o panu d´Artagnanovi
5. Té, jež mi psala - píseň
6. Dopis Tartarinovi z Tarasconu
7. Letohrádek - píseň
8. Dopis panu Daudetovi
9. Setkání - píseň
10. Dopis panu Mistralovi
11. Mlíčí - píseň
12. Dopis neznámému truvéru
13. Trubadúr Catelan - píseň
14. Malá úvaha o neznámém truvéru
15. Hořkost - píseň
16. Dopis panu Gérardu Philipovi
Miroslav Horníček. Vybral a sestavil Jiří Šrámek. Hudební režie Mojmír Balling. Čte Miroslav Horníček. Básně Frédérik Mistral. Překlad Svatopluk Kadlec. Zhudebnil Petr Traxler. Instrumentace Jiří Traxler. Hraje a zpívá ČESKÝ SKIFFLE (Heda Hošková, Petr Kozel, Jiří Traxler, Petr Traxler). Zvuková režie ing. Adolf Řípa, střih a mixáž Jiří Bartoš. Režie Jiří Šrámek.
Nahráno 5.-25. dubna 1974 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1974 (1 LP). Reedice Supraphon 22. 2. 2013 (1 CD, VT 9468-2, 1:22:09).
Celková délka: 1 hod. 22 min.
VELKÝ OBAL:
ALTERNATIVNÍ OBAL:
Žádné komentáře:
Okomentovat