Když Lev Nikolajevič Tolstoj dokončil a v roce 1869 vydal rozsáhlou románovou epopej Vojna a mír, zapřísahal se, že se již nikdy nepustí do tak mnohomluvného nesmyslu“. A nový román, o němž začal přemýšlet už roku 1870, se měl vskutku soustředit jen na příběh vdané aristokratky, která se svou nevěrou vyčlení ze společnosti.
V letech 1873 až 1877, kdy Tolstoj Annu Kareninu psal, se však dostal do osobní krize, jež souvisela se společenským vývojem Ruska. Utopická představa o patriarchální harmonii venkovského života se mu hroutila před očima, on upadal do depresí a východisko „jak dál žít“ hledal i v rámci svého románu. Proto v něm jako kontrapunkt k příběhu rozpadu Annina manželství a jejího mimomanželského vztahu s Vronským rozvinul druhou motivickou linii – příběh mladého statkáře Levina a Kitty Ščerbacké, kterou Vronskij na začátku románu kvůli Anně opustil. Tato druhá příběhová linie nebývá do divadelních adaptací Tolstého románu zahrnována. Opomenula ji i dramatizace Jaromíra Pleskota, která měla 28.3.1963 premiéru v Divadle Československé armády (jak se tehdy jmenovalo Divadlo na Vinohradech) a byla pro tohoto režiséra východiskem k třídílné rozhlasové inscenaci Anny Kareniny, již v Československém rozhlase natočil o pět let později.
Rozsáhlý Tolstého román vychází v audioknize rozvržený do pouhých 116 minut na dvou discích. Režisér Jaromír Pleskot je u inscenace z roku 1967 uveden zároveň jako překladatel a autor dramatizace. V bukletu se dočteme, že Pleskot hru původně inscenoval v Divadle Československé armády (1963) a z této verze vycházel i u hry rozhlasové. Z románu si vybírá zejména nešťastnou lásku Kareninové (Blanka Bohdanová), její poměr se dvěma muži – manželem (Martin Růžek) a Vronským (Vladimír Ráž). To, co Karenin považuje za odpudivou nevěru, chápe Kareninová jako osudovou lásku. Právě tato dvojznačnost chápání stejné situace Pleskota zajímá. Zároveň do příběhu vstupuje i syn Kareninových, Serjoža, kterého Karenin využívá především jako rukojmí, s jeho pomocí chce Annu přitáhnout zpátky k sobě, ne proto, že by ji miloval, ale aby nebyla poskvrněna jeho pověst. Vronskij tu příliš prostoru nedostává, důležitý je jen Annin vztah k němu. V dramatizaci staví Pleskot vedle sebe intimní chvíle, v nichž Kareninová prožívá své tragické city, s rádoby uvolněným prostředím společenských večírků, které jsou napovrch vznosné, uvnitř semeništěm pomluv. Závěrečná zpověď Kareninové hru otevírá a stejně emocionální scéna ji uzavírá. Atmosféru dotváří hudba Jana F. Fischera, spolupracovníka Alfréda Radoka. Zdařilý návrat do archivů šedesátých let.
Lev Nikolajevič Tolstoj. Tragický příběh lásky. Překlad, dramatizace a režie Jaromír Pleskot. Scénická hudba J. F. Fischer. Dramaturg Karel Gissübel.
Osoby a obsazení: Anna Arkaďjevna Kareninová (Blanka Bohdanová), Alexej Alexandrovič Karenin, její manžel (Martin Růžek), Serjoža, jejich syn (Pavel Kraus), hrabě Alexej Kirilovič Vronskij (Vladimír Ráž), hraběnka Vronská, jeho matka (Lída Roubíková), kníže Štěpán Arkaďjevič Oblonskij, Annin bratr (Vladimír Brabec), kněžna Darja Alexandrovna, jeho žena (Jana Hlaváčová), princezna Kateřina Alexandrovna Ščerbacká, její sestra (Jorga Kotrbová), kněžna Jelizaveta Fjodorovna Tverská, Vronského sestřenice (Ludmila Vostrčilová), kněžna Mjahká (Eva Klenová), Tuškevič (Oldřich Vlček), diplomat (Milan Mach), vyslancová (Jindra Hollmanová) a Anuška (Karolína Slunéčková).
Natočeno v roce 1967 (116 min). Vydal Radioservis, červen 2010 (2 CD) pod názvem Anna Karenina.
Rozsáhlý Tolstého román vychází v audioknize rozvržený do pouhých 116 minut na dvou discích. Režisér Jaromír Pleskot je u inscenace z roku 1967 uveden zároveň jako překladatel a autor dramatizace. V bukletu se dočteme, že Pleskot hru původně inscenoval v Divadle Československé armády (1963) a z této verze vycházel i u hry rozhlasové. Z románu si vybírá zejména nešťastnou lásku Kareninové (Blanka Bohdanová), její poměr se dvěma muži – manželem (Martin Růžek) a Vronským (Vladimír Ráž). To, co Karenin považuje za odpudivou nevěru, chápe Kareninová jako osudovou lásku. Právě tato dvojznačnost chápání stejné situace Pleskota zajímá. Zároveň do příběhu vstupuje i syn Kareninových, Serjoža, kterého Karenin využívá především jako rukojmí, s jeho pomocí chce Annu přitáhnout zpátky k sobě, ne proto, že by ji miloval, ale aby nebyla poskvrněna jeho pověst. Vronskij tu příliš prostoru nedostává, důležitý je jen Annin vztah k němu. V dramatizaci staví Pleskot vedle sebe intimní chvíle, v nichž Kareninová prožívá své tragické city, s rádoby uvolněným prostředím společenských večírků, které jsou napovrch vznosné, uvnitř semeništěm pomluv. Závěrečná zpověď Kareninové hru otevírá a stejně emocionální scéna ji uzavírá. Atmosféru dotváří hudba Jana F. Fischera, spolupracovníka Alfréda Radoka. Zdařilý návrat do archivů šedesátých let.
Lev Nikolajevič Tolstoj. Tragický příběh lásky. Překlad, dramatizace a režie Jaromír Pleskot. Scénická hudba J. F. Fischer. Dramaturg Karel Gissübel.
Osoby a obsazení: Anna Arkaďjevna Kareninová (Blanka Bohdanová), Alexej Alexandrovič Karenin, její manžel (Martin Růžek), Serjoža, jejich syn (Pavel Kraus), hrabě Alexej Kirilovič Vronskij (Vladimír Ráž), hraběnka Vronská, jeho matka (Lída Roubíková), kníže Štěpán Arkaďjevič Oblonskij, Annin bratr (Vladimír Brabec), kněžna Darja Alexandrovna, jeho žena (Jana Hlaváčová), princezna Kateřina Alexandrovna Ščerbacká, její sestra (Jorga Kotrbová), kněžna Jelizaveta Fjodorovna Tverská, Vronského sestřenice (Ludmila Vostrčilová), kněžna Mjahká (Eva Klenová), Tuškevič (Oldřich Vlček), diplomat (Milan Mach), vyslancová (Jindra Hollmanová) a Anuška (Karolína Slunéčková).
Natočeno v roce 1967 (116 min). Vydal Radioservis, červen 2010 (2 CD) pod názvem Anna Karenina.
Žádné komentáře:
Okomentovat